Historie zámku Konopiště

Hrad Konopiště (dnes zámek) nechal zbudovat na počátku 14. století (1) pravděpodobně pražský biskup Tobiáš z Benešova. Podle historiků byl hrad pojmenován po místních polích, na kterých se hojně pěstovalo konopí. Gotická tvrz, chráněná z jedné strany bažinami, byla postavena po vzoru francouzských pevností, s válcovými věžemi, parkánem, 4 branami a padacím mostem. Hrad se mohl pyšnit hned 7 věžemi. Po smrti Tobiáše r. 1296 převzal statky jeho bratr Milota z Dědic (zemřel 1307). Posledními držiteli z rodu Benešoviců byli Milotovi synové, Beneš a Dobeš, jejichž smrtí větev pánů z Benešova vymřela.

Král Jan Lucemburský daroval Konopiště r. 1327 Zdeslavovi ze Šternberka (zemřel 1343), jejich příbuznému. Z darovací listiny je zřejmé, že k hradu patřilo městečko Benešov a osm vesnic. Za šternberského působení byly provedeny první zásahy do středověkého charakteru hradu. Od r. 1440 bylo Konopiště v držení Zdeňka Konopišťského ze Šternberka, z moravské větve Šternberků. Zdeněk se stal jedním z nejbližších spolupracovníků krále Jiřího z Poděbrad, kterého také na hradě často hostil. Byl jmenován nejvyšším purkrabím. R. 1465 události dostaly zcela opačný spád. Zdeněk Konopišťský se stal vůdcem Jednoty zelenohorské, namířené proti králi. Jiří z Poděbrad neváhal a r. 1467 královské vojsko oblehlo všechny hrady Zdeňka Konopišťského. Nejdéle dokázalo vzdorovat Konopiště. Podle žádosti o pomoc, zaslané Janovi z Rožmberka, bylo Konopiště obehnáno 14 mohutnými baštami a hradbami. Hradní posádka čítala 500 lidí, královských bylo 2 000. Po roce a půl obléhání se i tento poslední hrad vzdal. Král Jiřík nejprve umístil na dobytou pevnost svou posádku, později dal hrad v zástavu svému synovi, münsterskému knížeti Hynkovi. O jedenáct let pozdejí vrátil král Vladislav II. majetek Zdeňkovým synům, Jaroslavovi a Zdeslavovi.

Kvůli zadlužení rodu, předala r. 1590 Eliška, dcera Jana Konopišťského ze Šternberka, hrad svému manželovi Arklebovi z Kunovic. Ten byl nucen hrad po požáru r. 1601 nákladně obnovit, což finančně vyčerpalo již tak chudou rodovou pokladnu.

R. 1603 bylo panství z nařízení zemského sněmu prodáno Dorotě Hodějovské z Hodějova, rozené Hrzánce z Harasova na Tloskově, Bynicích a Nedvězí, za 110 000 kop míšenských. Registra panství konopišťského z roku 1604 [7] uvádí jako majetek Hodějovských: Zámek s příslušenstvím, 5 mlýnů, 5 poplužních dvorů, 2 ovčíny, 4 štěpenice, chmelnice, množství rybníků, 19 dílů lesa, 9 hájů, 6 kostelních podací, město Benešov s 232 osedlými, 16 rychet a 51 vesnic a samot, kde žilo 238 osedlých. Peněžitý úrok představoval ročně 550 kop českých grošů. Do vlastnictví rodiny náležely ještě statky Tloskov, Netvořice, Benice, Nedvězí, Milevsko a Týnec nad Sázavou. Nová majitelka nechala sídlo renesančně přestavět, o čemž svědčí kamenná ostění oken a dveří, nesoucí letopočet 1605 a iniciály manželů Doroty a Přecha Hodějovských z Hodějova. Část obranných zdí byla zbořena a holý vrch byl osázen stromy. Všichni příslušníci rodu se zúčastnili stavovského povstání proti císaři Ferdinandovi II. Tou dobou byl pánem Konopiště Bernard Hodějovský, který se stal vojenským komisařem a opatroval peníze povstaleckého vojska. Za svou aktivitu byl po Bílé hoře odsouzen konfiskační komisí ke ztrátě dvou třetin všeho jmění.

Zkonfiskované statky koupil r. 1623 Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna. Cenu 65 606 rýnských zlatých, 30 krejcarů a 2 peníze nikdy celou nezaplatil. Ještě téhož roku prodal Konopiště s Benešovem a statky Benice, Osečany a Týnec za 215 288 rýnských zlatých.

Novým držitelem se stal Pavel Michna z Vacínova na Tloskově, zastánce tvrdé rekatolizace. Za jeho působení došlo na Benešovsku, stejně jako v jiných částech země, k ozbrojenému povstání a Konopiště s Benešovem byly vypáleny. R. 1648 byl hrad dobyt Švédy. Kvůli zadlužní rodu byl hrad r. 1673 opět prodán, tentokrát hraběti ze Sinzendorfu.

Ludvík ze Sinzedorfu byl rytířem zlatého rouna, královským místodržícím a presidentem dvorské a české komory. Jako president byl obviněn z nepoctivého hospodaření. Zemřel dříve než vyšetřování skončilo. Jeho mladší syn Filip Ludvík prodal zadlužené statky za 221 000 rýnských zlatých.

Nový pán, František Karel Přehořovský z Kvasejovic, byl nejvyšším mincmistrem a nejvyšším sudím. Spravoval rozsáhlý majetek, pronajal si panství Zbiroh, Točník a Králův dvůr. Podporoval vzdělanost, církevní instituce a řády, v Benešově založil piaristickou kolej. Dostal se však do velkého zadlužení a majetek mu byl sekvestrován.

R. 1716 koupil Konopiště nejvyšší purkrabí v Čechách, rytíř řádu zlatého rouna, Jan Josef z Vrtby za 300 310 rýnských zlatých. Páni z Vrtby nechali zchátralý objekt přestavět v honosný barokní zámek. Hlavní vchod přenesli na východní stranu zámku. Příkop překlenuli kamenným mostem. Podle návrhu F. M. Kaňky nechali zhotovit novou bránu se sochami z dílny M. Brauna. Zámek rozšířili o jižní třípatrové křídlo. Interiéry vyzdobili freskami, štukaturami, mramorovými krby a řezbami L. Widmanna. Čtyři ze sedmi gotických věží snížili a jednu zrušili úplně. Vedle zámku založili barokní zahradu. Rod vymřel r. 1830 posledním dědicem Františkem Josefem, nejvyšším maršálkem českým a dědičným pokladníkem císařským.

Další osud čekalo Konopiště v rukách císařského komořího a vévody roudnického, Jana Karla z Lobkovic, kterého František Josef z Vrtby ustanovil za svého dědice. R. 1854 Konopiště postihl požár vyvolaný bleskem. Účet za opravy nesl sumu 2 000 zlatých. Syn Jana Karla, kníže František Eugen, postrádal finanční prostředky na další opravy, a proto r. 1887 prodal zámek synovci císaře Františka Josefa I., arcivévodovi Františku Ferdinandovi d'Este (2) za 2 500 000 zlatých rakouského čísla.

Následník rakousko-uherského trůnu, se svojí manželkou hraběnkou Žofií Chotkovou, nechali celý zámek, čítající kolem 150 místností, nákladně přestavět do podoby, jak ho známe dnes. F. F. d'Este nechal na zámek zavést vodovod, kanalizaci, elektřinu a ústřední topení. V severní části středního traktu nechal vybudovat hydraulický výtah na tlakovou vodu, v rozsahu tří pater zámku. Divadelní sál adaptoval na zbrojnici, staré koňské stáje na hernu. Renovace zámku zahrnovala velké stavební úpravy všech prostorů objektu. Současně nechal následník trůnu zrušit průmyslové podzámčí, pivovar přesunul r. 1897 do Benešova.

Kolem nejmodernějšího sídla v Evropě založil F. F. d'Este velký anglický park a barokní zahradu rodiny Vrtbů přeměnil na Růžovou zahradu se skleníky pro vzácné teplomilné rostliny a alpiniem pro okrasné rybičky. Jméno dostala zahrada podle nepřeberného množství růží, kterých, jak prameny hovoří, bylo v době dokončení zahrady 200 druhů, čítajících 8 500 keřů. Zvláštní pozornosti se těšila žlutá růže, kterou dostala paní hraběnka od anglického maršála Neela a velmi si ji oblíbila. Velkolepost zahrady i parku byla umocněna mnohými vzácnými sochami a plastikami. Arcivévoda měl velkou zálibu v honech, které sám rád pořádal a při nichž se scházela přední rakouská šlechta. Konopiště se tak stalo místem významného kulturního dění Rakouska-Uherska. R. 1900 byla slavnostně otevřena jedinečná střelnice, která byla zřízena na místě velké konírny na nádvoří zámku. V té době také vznikla cenná sbírka zbraní, patřící k nejcenějším a nejvýznamnějším ve střední Evropě, a neméně vzácná úctyhodná sbírka loveckých trofejí. Mezi další sbírky F. F. d'Este patří kuriózní Svatojířská sbírka, tedy soubor dřevořezeb, obrazů a jiných rozmanitých artefaktů uměleckého řemesla, vztahujících se ke sv. Jiří. Shromažďováním svatojířských aktivit soupeřil arcivévoda s britským králem, Eduardem VII., jemuž však již nestihl svou rozsáhlou sbírku ukázat. Osudného dne, 28. 6. 1914, byl v Sarajevu se svou chotí zastřelen srbským anarchistou Gavrilem Principem. Atentát spustil rychlý sled událostí vedoucích k vypuknutí první světové války.

Po incidentu bylo Konopiště spravováno Ústředním ředitelstvím Hohenberských statků, r.1921 přešel zámek do vlastnictví Československé republiky. Z části byl zpřístupněn veřejnosti. Za druhé světové války byl sídlem hlavního štábu jednotek SS. V současnosti je zámek vlastnictvím České republiky.

Informace o historii byly čerpány z [1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9].

_______________________________________________________________________________________________________________________________

1) Letopočet založení hradu není přesně znám. Nejčastěji uváděnými letopočty jsou 1311 a 1318. Literatura však nevylučuje možnost, že je hrad svým založením staršího původu. [1]

2) František Ferdinand Karel Ludvík Josef Maria arcivévoda Rakouský – Este (18. 12. 1863 – 28. 6. 1914), císařský princ a arcivévoda rakouský, královský princ uherský, český, velkovévoda toskánský, rytíř několika řádů, aj. [10]